ACCEPT - Humanoid
O minulém albu jsem po prvním poslechu...

ACCEPT - Humanoid
Páčila sa mi predchádzajúca doska, páči sa mi aj...

CITRON, METALINDA, LORETTA - 2. 3. 2024 - KD Šeříková, Plzeň
To Crust : To, že si Pařízek zaregistroval jako...

ACCEPT - Humanoid
Já chápu, že to každý má trochu jinak, ale aby...

CITRON, METALINDA, LORETTA - 2. 3. 2024 - KD Šeříková, Plzeň
Jana: Ok, díky za vyjasnění, pokud je to tak,...

ACCEPT - Humanoid
Accept mám rád, včetně éry s Tornillem. Bohužel...

MOTÖRHEAD - Kiss Of Death
Dobrá deska, 5 výborných skladeb, zbytek průměr...

CITRON, METALINDA, LORETTA - 2. 3. 2024 - KD Šeříková, Plzeň
To Crust : situace mezi ex. cleny Citronu (...

ACCEPT - Humanoid
Posledný kvalitný počin tejto kapely bol Blind...

CITRON, METALINDA, LORETTA - 2. 3. 2024 - KD Šeříková, Plzeň
Já si jen dovolím vyjádřit se k Palu Drapákovi....












Fobia Zine

Metalopolis

metalový magazín ABYSS

Volumemax




CIRCUS MAXIMUS – Nine

Letos je to tedy mezi progressivními alby pořádný boj. Když tak sleduji tu obrovskou konkurenci mezi aspiranty na počin roku, skoro by se mi chtělo doporučit všem, co si stěžují, že nevychází dost kvalitní muziky, aby změnili žánr. A Norsko progu vládne, to není žádná novinka. Circus Maximus přicházející se svým novým (v pořadí třetím) albem, na které se čekalo celých pět let. Takže už jeho vydání je událost. Zaujme už výborný obal – líbí se mi tohle úsporné a přitom působivé umění. Všechno na téhle desce je… takové trochu jiné. Hudba na vás neútočí, ale něžně se vás dotýká. Tady je ovšem tahle umírněná produkce naprosto na místě, cokoli jiného by rušilo zážitek.

Atmosféra je na „Nine“ nadevše – prim hrají nádherné melodie, každá skladba je vybavená silným refrénem a přikořeněná originálními prvky, na které by většina kapel nepomyslela, a kdyby náhodou ano, byla by nařčena z pominutí smyslů (nejlepším příkladem je začátek skladby „I Am“ – u jiných kapel byste si řekli, co to sakra je, jenže tady to v kontextu funguje dokonale). Michael Eriksen má nádherný hlas a když zpívá „ztratil jsem všechnu sílu cítit, proměnil jsem se v kámen“, tu bolest mu prostě věříte. Obzvlášť v hlubších polohách je to gejzír emocí. A když už jsme u těch textů: Ty jsou sice tradičně o lidském nitru a pocitech, ale jsou hluboké, nádherně melancholické a navíc vskutku poetické:

„Define or defeat you
Me and I about to collide
I used to hope for a miracle
Decide and fend for me, like all hope was lost
So I got used to the pain of being used
Everything felt and looked transparent
I'm starving from the lack of myself“

Celé album začíná instrumentálkou a pak rovnou následuje desetiminutová nálož. Další desetiminutová skladba album uzavírá. Skladba „Namaste“ má skvěle zakomponované orientální prvky a následující „Game of Life“ je skoro popová – to se mi právě na severském progu líbí – kapely (a obzvlášť ty norské) se nebojí ničeho a necítí rozpaky z podobných experimentů. Circus Maximus jsou na tom dost podobně jako Seventh Wonder. Kdyby se osekalo to metalové podloží, znělo by to prakticky jako boyband – to ovšem nemyslím vůbec špatně, naopak v případě těchto dvou kapel (a třeba ještě norských kolegů Aspera) je to naopak totální bomba. Z dalších trochu šokujících momentů bych vyzdvihla nintendo zvuky na začátku „Last Goodbye“ (které připomenou kapelu Machinae Supremacy) nebo pasáž v „Burn After Reading“, kam si kapela zničehonic jen tak narvala blackmetalové bicí následované kakofonickým jamováním, aby následně všechno ztichlo a nechalo vyznít samotný Michaelův hlas. K nejsilnějším skladbám vůbec pak patří „The One“, která je ze začátku pěkně nakopávací a pokračuje sekaným refrénem, který je brilantně podbarven klávesami.

Přes všechny jeho kvality mám obavy, že tohle dílo může zůstat nepochopeno. Rozhodně se neřiďte názvem skladby „Burn After Reading“ a po prvním protočení tohle album nepalte (nemažte). Chce to několik pozorných poslechů, aby vám z desky nezůstaly v hlavě jenom příjemné melodie a chytlavé pasáže. To je totiž pouze zlomek toho, jaký požitek vám může „Nine“ ve skutečnosti nabídnout. V tomhle případě se opravdu vyplatí prohrabat se pod povrch. Jak řekl jeden jejich kolega muzikant z vedlejšího Švédska (který zároveň našel nejlepší způsob, jak album poslouchat – v klidu a se sklenicí vína): „Není to to nejtvrdší, co kdy bylo napsáno, ale já to miluju.

Ray             


www.circusmaximussite.com

CIRCUS MAXIMUS – Game of Life

Seznam skladeb:
1. Forging
2. Architect of Fortune
3. Namaste
4. Game of Life
5. Reach Within
6. I Am
7. Used
8. The One
9. Burn After Reading
10. Last Goodbye

Sestava:
Michael Eriksen – zpěv
Mats Haugen – kytary
Glenn Mollen – basa
Lasse Finbråten – klávesy
Truls Haugen – bicí

Rok vydání: 2012
Čas: 57:30
Vydavatelství: Frontiers Records
Země: Norsko

Diskografie:
2005 – The 1st Chapter
2007 – Isolate
2011 – Nine



Vydáno: 06.08.2012
Přečteno: 4595x




počet příspěvků: 5

Titulek:Příspěvek:Datum:Jméno:
Nemá chybu!Stejně jako...14. 08. 2012 20:55 b.wolf
Ach jo,ještě jsem...8. 08. 2012 10:44 b.wolf
Suprova deska!...6. 08. 2012 18:40 adrian
Tak toto uz je...6. 08. 2012 14:47 Petrolej
Ray verim,tak dalsi...6. 08. 2012 14:25 vn


 
Metalforever.info © 2006 - 2024     RSS - články

stránka byla načtena za 0.08778 sekund.